.


Postřehy a zážitky z našich cest:

2018-Moravský kras 2017-Nové Město nad Metují 2016-Mariánské Lázně 2015-Střela (Žlutice) 2014-Chřiby 2013-Česká Kanada
2012-Králíky 2011-okolí Ústí n.L.2010-Vimperk 2009-Novohradské Hory 2008-Lužické hory, 2007-Žďárské vrchy, 2006-Hlinsko


září 2014 - Chřiby

Volba letošního zájezdu byla zaměřena na území Moravy a to na pohoří Chřiby. Ve čtvrtek 26.9. se většina členů našeho turistického oddílu vydala na čtyřdenní poznávací zájezd. První zastávka byla ve Slavkově u Brna. Toto město vstoupilo do světové historie v období napoleonských válek. Zajímá Vás proč? 2.12.1805 se v okolí města odehrála bitva tří císařů, v níž porazil francouzký císař Napoleon I.rakouského císaře Františka I. a ruského cara Alexandra I. Nedaleko od města se nachází Mohyla Míru, která zde byla postavena jako memento této bitvy. Průběh událostí a bitvy jsme shlédli ve filmu v místním muzeu. Samotné městečko se nám velice líbilo. Jeho dominantou je zámek s krásným parkem, jezírky, fontánami a sochami. Nedaleko zámku jsme obdivovali kostel, který je ojedinělou církevní stavbou klasicismu, hezky uspořádané náměstí a malé lákavé obchůdky. V odpoledních hodinách jsme se přesunuli do místa našeho ubytování, Cetechovic. Obec Cetechovice se nachází v okrese Kroměříž a my jsme měli možnost se ubytovat na zrekonstruované místní faře. Ještě v pozdních odpoledních hodinách jsme se prošli obcí. Mají zde zámek, zámeckou sýpku, hřbitovní kostel, obchůdek a hospůdku. Také se zde nachází charitativní dům pokojného stáří pro seniory s Alzheimerovou chorobou.

Druhý den jsme dojeli auty na hrad Buchlov a odtud pokračovali pěšky do obce Chabáně, kde roste vzácný sekvojovec obrovský, stáří 150 let, výška 32 metrů, obvod kmene 6 metrů. Záhy jsme došli do Velehradu. Ve městě jsme si prohlédli slavnou baziliku Nanebevzetí Panny Marie a svatého Cyrila a Metoděje. Každým rokem se zde konají v červenci náboženské slavnosti k oslavě příchodu věrozvěstů Cyrila a Metoděje na Moravu. V současné době je bazilika v majetku jezuitů. Pak jsme pokračovali do vesničky Modrá, kde jsme se podívali do světa sladkovodních ryb, expozice je nazvaná "Źivá voda". Ve skleněném tunelu pod hladinou rybníka jsme pozorovali nádherné velké jesetery, kapry, štiky a další jiné ryby, které žijí v našich rybnících. Byl to zvláštní pocit, když ryby kroužily přímo vedle nás a nad našimi hlavami. Někteří se šli ještě podívat do pěkně upraveného skanzenu, který byl postaven v blízkosti expozice. Ještě jsme se stačili podívat na dřevěnou rozhlednu Modrá a rozhlédli se po kraji směrem Staré Město, pohoří Chřiby, hrad Buchlov.

Třetí den jsme za ranního mlhavého počasí zamířili na nejvyšší vrchol Chřibů – Brdo. Vrchol se tyčí v nadmořské výšce 587 metrů. Na vrchol Chřibů jsme dorazili téměř za slunečného počasí. Přivítala nás krásná kamenná rozhledna. Cestou od rozhledny se nám naskytlo plno zajímavostí. Procházeli jsme kolem bývalé lesovny Vlčák, studánky Metúdky a rozestavěné Baťovy dálnice. Znatelné pozůstatky, mosty a můstky jsou zde patrné ještě dnes. Jen pro zajímavost, výstavba dálnice byla započata v roce 1939, ale nikdy nebyla dokončena. Dále nás cesta vedla k lesnímu penzionu Bunč, kde jsme se občerstvili a pokračovali kolem roštínské kaple a kostela svatého Jakuba zpět do Cetechovic. Tím ale naše poznávání pro tento den ještě nekončilo. Vzali jsme auta a jeli se podívat do nedaleké obce Střílky. Máme zde další náš unikát, kterým je barokní hřbitov s kaplí, který je umístěn až 10 metrů nad povrchem zemským. Hřbitov obklopuje mohutná kamenná zeď. Tento hřbitov je vzácná kulturní památka nejen u nás v České republice, ale pro svou originální architekturu a sochařskou výzdobu je zvláštností s uměleckou hodnotou evropského významu.

Poslední den zájezdu nás čekalo město Kroměříž. Poněvadž jsme do Kroměříže přijeli v časných ranních hodinách, tak jsme prohlídku města zahájili v místní cukrárně na kávičce. Ještě dopoledne jsme si pak prohlédli krásně vyzdobený kostel svatého Mořice, který vynikal mohutnou a vysokou klenbou. Další část programu byla návštěva zámeckého parku, kde je umístěna malá zoologická zahrada. Potom jsme po 260 schodech vystoupali na zámeckou věž, odkud se nám již za slunečného počasí naskytnul krásný výhled na náměstí a okolí města. Posledním programem naší cesty byla návštěva světoznámé Květné zahrady. Ta byla moc pěkná, ale v letních měsících kdy je vše rozkvetlé a barevnější, musí být podívaná přímo okouzlující. Na závěr našeho putování nám pan Vaněček, předseda turistického oddílu zhodnotil akci jako úspěšnou. Všichni jsme s jeho kladným hodnocením souhlasili.

nahoru


září 2013 - Česká Kanada

Po loňském náročném terénu v oblasti Králického Sněžníku, jsme pro letošní podzimní zájezd vybrali pozvolnější terén České Kanady. Zájezdu se zúčastnilo 15 členů oddílu a pejsek Alfík. Ze Zruče jsme odjížděli v ranních hodinách. První zastávka byla v Jindřichově Hradci, kde jsme si prohlédli historickou část města. Po překročení zeměpisného 15.poledníku, který tímto městem přímo prochází, jsme vystoupili na věž kostela, odkud se nám naskytl pěkný výhled na město a rybník Vajgar. V obchodním centru Sv. Florián jsme shlédli zajímavou vodní fontánu.

Po dobrém obědě jsme se jeli ubytovat do apartmánů Sluníčko v městečku Nová Bystřice. Po krátkém odpočinku jsme šli na prohlídku městečka, ležícího na hranicích s Rakouskem. V okolí je spousta turistických a cyklistických tras, některé z nich jsme v následujících dnech poznali. Ve večerních hodinách jsme společně oslavili kulaté narozeniny členky oddílu Libušky Tomanové.

Druhý den nás čekala celodenní tůra. Auta jsme zaparkovali ve Starém Městě pod Landštejnem a pokračovali jsme pěšky přes hraniční kámen, na trojmezí Čechy-Morava-Rakousko do Maříže, se známou keramickou dílnou. Zde si můžete sami vyrobit a namalovat hrneček a jako suvenýr odnést domů, kdo nemá šikovné ruce může si hrneček nebo i jiný keramický výrobek koupit v přilehlém obchůdku.

Další zastávkou na naší cestě bylo městečko Slavonice s renesančním náměstím. Nenechali jsme si ujít výstup na věž kostela a historické městečko i s okolím si prohlédli z výšky. Za Slavonicemi jsme prozkoumali hraniční opevnění vybudované před II. světovou válkou. Poslední zastávkou před návratem do Starého Města pod Lanštejnem byly vykopávky zaniklé vesnice Pfaffenschlag, která byla vypálena za husitských válek.

V sobotu jsme jeli úzkokolejkou, kterou provozují Jindřichohradecké místní dráhy do stanice Kaproun. Tato stanice byla zřízena v místě, kde byl roku 1900 český génius Jára Cimrman nedobrovolně vysazen z vlaku, při své cestě z Vídně do Prahy. Po nezbytném vyfotografování u pomníku této historické události, jsme vyrazili přes vesnici Kaproun na hrad Landštejn. Cesta vedla hlubokými lesy plnými hub, převážně pravých hřibů.

Za slunečného počasí jsme vystoupali na rozsáhlý hrad Landštejn. Byl vybudovaný na počátku 13. století moravskými Přemyslovci jako opěrný bod na rozhraní Čech, Moravy a Rakouska. Roku 1771 hrad vyhořel a už nikdy nebyl obnoven do své původní podoby. Z hradní věže jsou krásné výhledy nejen do Čech, ale i do sousedního Rakouska. Při cestě z Lanštejna jsme prohlédli několik bunkrů, kterých je v této oblasti mnoho, někteří z nás byli na prohlídce vnitřních ztísněných prostor bunkru s odborným výkladem. Na konci sobotního výletu jsme v obci Klášter navštívili velký barokní kostel, který byl do 50.let minulého století součást kláštera.

I poslední den zájezdu jsme využili ke krátkému výletu. Sbalili jsme bágly do aut a dojeli pod nově otevřenou rozhlednu u Jakuba. Nachází se na Havlově hoře nad obcí Valtínov. Výhledy stály za to. Během akce jsme každý, včetně pejska Alfíka našlapali 57 km, trasy byly vybrány tak, aby je bez větších problémů zvládl každý. Pan Vaněček, předseda oddílu zhodnotil kladně celý turistický zájezd. Všichni přítomní členové byli spokojeni jak s programem, lokalitou, tak s ubytováním zájezdu.

nahoru




září 2012 - oblast Králického Sněžníku

V letošním roce jsme se rozhodli navštívit oblast Králického Sněžníku, ve čtvrtek 27. září v 8 hodin se sešlo 11 členů našeho oddílu a dva pejskové, Alfík a Ťapinka. Naše cesta nejdříve směřovala do Litomyšle, kde jsme navštívili historické náměstí, zámek a klášterní zahrady.

Po dobrém obědě "U medvěda" jsme se vydali do cíle naší cesty – městečka Králíky, kde jsme měli zajištěné ubytování v penzionu „V aleji“. Po ubytování jsme si v odpoledních hodinách udělali asi 12 km dlouhý výšlap ke klášteru na Hoře Matky Boží, který se vypíná nad městečkem. Klášterní kostel byl otevřený, takže jsme měli možnost shlédnout vnitřní prostory a obdivovat krásnou výzdobu. Po prohlídce jsme vystoupali na nedalekou rozhlednu Val, odkud byly výhledy na nedaleké Jeseníky, Králický Sněžník a blízké okolí. Potom jsme došli lesem k nedalekému prameni Tiché Orlice, zpáteční cestu jsme šli již za tmy.

Druhý den jsme auty dojeli do obce Stříbrnice, odkud jsme zahájili výstup na třetí nejvyšší vrchol České republiky - Králický Sněžník, který se nachází v nadmořské výšce 1424 m n.m. a pod nímž pramení řeka Morava. Počasí nám při výstupu moc nepřálo, bylo zataženo, větrno, výhledy byly jen chvílemi pokud se protrhly mraky. V tento den byl státní svátek a tak se k prameni Moravy a na vrchol vydaly zástupy turistů, na rozlehlém vrcholu byl docela nával, je vidět, že turistika má své kouzlo za každého počasí. Pro cestu zpět do Stříbrnice jsme zvolili jinou trasu, mraky se rozpustily a byly krásné výhledy na Praděd, Keprník a Dlouhé Stráně, celá trasa měřila 16 km.

Králické okolí je plné vojenských objektů – bunkrů z 2. světové války, jedním z nejznámějších je soustava pevností propojených podzemními chodbami Bouda. Kolem těchto objektů jsme vyrazili 3. den na další vrchol – Suchý vrch, na kterém stojí Kramářova chata, jejíž součástí je restaurace a rozhledna, odkud byly krásné výhledy do okolí. Krátce jsme se pokochali a zahájili sestup lesem do Červené Vody a dále po nové cyklostezce do Králíků, celkem jsme ušli 23 km.

Poslední den jsme dojeli auty do Červené vody, odkud jsme za krásného, jasného počasí zahájili výstup k rozhledně na Křížovém vrchu. Rozhledna je krásná, nová a jsou z ní pěkné výhledy do širokého okolí, na Králíky i s klášterem, Králický Sněžník, Suchý vrch a další kopce a údolí. Na tomto vrcholu jsme zakončili náš letošní zájezd, předseda pan Vaněček se ujal slova a celou akci zhodnotil jako úspěšnou, počasí nám docela přálo, ubytování bylo pěkné, kvalitní a hlavně jsme udrželi kolektivního ducha - všichni jsme s předsedou souhlasili. Po sestupu z Křížové hory jsme poobědvali v místní restauraci, kde jsme také obdrželi jednu z výher - zpěvník skupiny Olympic. Za veselého zpěvu písní této populární kapely jsme dojeli domů do Zruče n.S., cestou jsme se ještě zastavili na malebném náměstí v Jablonném nad Orlicí.

nahoru




červenec 2011 - okolí Ústí n.L.

Když se řekne Ústí nad Labem, každý si představí velké průmyslové město na okraji severočeské uhelné pánve plné smogu a hluku. Těžba v uhelných dolech se utlumila, tak smogová mračna zmizela, zůstalo jen trochu smradu z chemičky a Setuzy, ale v okolí města je nádherná čistá příroda. V sobotu 2.července ráno se nás ve Zruči sešlo 12 členů oddílu a dva psi, nastoupili jsme do tří aut a vyrazili směr Ústí nad Labem. Cestou jsme zaparkovali v obci Rovné a vystoupali na bájnou horu Říp, kde nás většina byla poprvé v životě, počasí bylo na červenec chladné a větrné, ale sluníčko svítilo a z vyhlídek na hoře Říp byly pěkné výhledy do Polabské nížiny a na České středohoří. Po návratu k autům jsme pokračovali do Ústí, kde jsme měli zajištěné ubytování v ubytovně sportovní haly TJ Slavoj Severotuk na Střekově. Po dobrém obědě v restauraci "U lípy" jsme vyrazili na první výšlap, část turistů šla do centra města a na zámeček Větruše jeli novou lanovkou, zbytek přešel Labe po železničním mostě a na Větruši vystoupal pěšky, z vyhlídkové věže zámečku jsme si prohlédli město a krásné údolí řeky Labe. Pak jsme pokračovali po naučné stezce pod Vaňovský vodopád a dále dolů ke skále Vrkoč, přes Masarykova zdymadla jsme přešli na druhý břeh Labe pod hrad Střekov a po nové cyklostezce jsme se vrátili zpět do města.

Po propršené noci, jsme se druhý den ráno probudili do zamračeného počasí, vybavili jsme se pláštěnkami a jeli vlakem do Malého Března. Po chvíli pochodu začalo vytrvale pršet, zabalili jsme se do pláštěnek a stoupali přes bývalou osadu Vitín na vrchol Bukové hory (683 mn.m.), kde je televizní vysílač a příjemná restaurace, ve které jsme se zahřáli a trochu usušili. Za vytrvalého deště jsme se vydali na cestu do Zubrnic, klesali jsme lesem a loukami po rozbahněné cestě, bylo to horší než jít do kopce, museli jsme jít opatrně a pomalu abychom neuklouzli, přesto kousek před Zubrnicemi Láďa Matějka uklouzl a ošklivě spadl na záda. Za pomoci kamarádů se dobelhal do Zubrnic a protože mu nebylo dobře raději mu paní Tomanová zavolala záchranku, v nemocnici zjistili, že je to naštěstí "pouze" naražená pánev. Zbytek cesty ze Zubrnic do Velkého Března jsme vzdali, kvůli nepříznivému počasí a vlastní promočenosti, zatímco Láďa se ze Zubrnic do Ústí vezl vleže sanitkou, my jeli autobusem, v ubytovně jsme rozvěsili šňůry a sušili své svršky.

Další ráno, jsme se při pohledu na nebe opět raději vybavili pláštěnkami, měli jsme v plánu projít Tiské stěny a po červené značce přes Ostrov dojít na Děčínský Sněžník. Když jsme přijeli do obce Tisá a zaparkovali u Turistické chaty, byla tu mlha a drobně mrholilo, přesto jsme se vydali do skal. Procházka mezi skalami různých tvarů byla zajímavá, akorát jsme, díky mlze, byli ochuzeni o výhledy z vrcholků skal. Po návratu k autům opět hustě pršelo, proto jsme zbytek cesty vzdali a jeli do Ústí na oběd. V Ústí nepršelo, tak jsme posilněni vyrazili na hrad Střekov, bohužel bylo pondělí tudíž byl hrad i vyhlídková restaurace zavřena.

Konečně třetí ráno se mraky rozestoupily a usmálo se na nás slunce, vydali jsme se opět na Větruši a dále po červené značce přes Soudný vrch, Milbohov, Stebno a Moravany do Dubic, kde jsme se v místní restauraci výborně naobědvali. Od Moravan se nám otevíraly výhledy do údolí Labe, na Milešovku a další kopce Českého Středohoří, krásný pohled na Portu Bohemicu, jak se této části Labského údolí říká, byl od kostela v Dubicích, kde se část oddílu usadila na odpolední kávu, zbytek turistů zašel na nedalekou Doerellovu vyhlídku, odkud byl výhled směrem na Litoměřice. Po návratu ke kostelu jsme společně pokračovali po zelené značce do Dolních Zálezel na vlak, cestou jsme ještě zašli na další kouzelnou vyhlídku "Mlynářúv kámen", v Zálezlech jsme poseděli u místního přístaviště a kochali se pohledem na řeku a poté pokračovali vlakem do Ústí.

Poslední den našeho zájezdu jsme měli v plánu zdolat nejvyšší horu Českého Středohoří Milešovku, počasí nám opět přálo. Po sbalení a opuštění ubytovny jsme auty dojeli k hájovně Paškapole, kde jsme zaparkovali a pěšky vyrazili po zelené značce do obce Bílka, odtud jsme zahájili výstup na vrchol po červené značce. Po prudkém výstupu se nám z vrcholu Milešovky (837 mn.m.) otevřel krásný pohled do okolí, byla otevřena i meteorologická observatoř, tak jsme měli možnost vystoupat na vyhlídkovou plošinu, odkud byl dokonalý kruhový výhled do širokého okolí. Sestup z Milešovky jsme zahájili po modré turistické značce, řidiči došli k hájovně pro auta a ostatní účastníci zájezdu pokračovali pěšky do Velemína, kde jsme se v motorestu společně občestvili a vydali se na cestu k domovu.

nahoru




září 2010 - Vimperk

Městem Vimperk projíždí snad každý kdo jede na Šumavu, ale málokdo se tu zastaví, my jsme se letos rozhodli poznat okolí tohoto města. Předpověď počasí hrozila zataženou oblohou a deštěm na celý prodloužený víkend, ale nás od plánovaného zájezdu neodradila,vybavili jsme se pláštěnkami, deštníky a v sobotu 25.9. ráno jsme vyrazili ze Zruče. První den zájezdu jsme strávili ve Strakonicích, kde se nás ujali známí paní Šteffkové a ukázali nám „svoje“ město i okolí. Prošli jsme rozlehlý hrad, kde byla výstava fotografií Strakonice dříve a dnes, výstava historických kočárků a místní muzeum kde, kromě spousty zajímavých věcí, nemohou chybět tradiční dudy a motocykly ČZ. Většina členů oddílu vystoupala po velmi úzkém schodišti na hradní věž Rumpál, odkud byl pěkný výhled na řeku Otavu a celé město. Z hradu jsme se vydali po nové lávce přes řeku Otavu do historického centra, prošli jsme si náměstí. Po vydatném bbědě v restauraci jsme vyrazili na 15km dlouhou naučnou stezku Švandy dudáka. Cesta vedla pohodlně proti proudu Otavy až do Nového Dražejova, bohužel přišel slibovaný déšť a pršelo celý zbytek cesty přes vrch Kuřidla, Habeš a Šibeniční vrch, déšť se zmírnil až když jsme se vrátili zpět do Strakonic. Složili jsme deštníky, sundali pláštěnky, nastoupili do aut a dojeli jsme k dnešnímu cíli - hotelu Boubín ve Vimperku, kde jsme měli zajštěné ubytování tentokrát včetně polopenze.

Druhý den ráno jsme se probudili do zataženého deštivého počasí, během snídaně jsme řešili jaký program pro dnešek zvolíme, nakonec nad autoturistikou vyhrála klasika - pěší výlet. Opět jsme se navlékli do pláštěnek (některé členky měly obzvláště slušivé modely) a vyrazili po červené turistické značce přes Trhonín (na návsi jsou krásné roubené chaloupky) a obec Svatá Máří na Mářský vrch (907 mn.m.), kde konečně přestalo pršet. Na vrcholu je kromě nevzhledného televizního vysílače i pěkná malá kaple s rozhlednou a křížová cesta. Pod přístřeškem jsme se posilnili svačinou z vlastních zásob, sbalili pláštěnky a pokračovali dále po červené, tentokrát s kopce, přes Budilov na vrch Věnec (765 mn.m.), na vrcholu, kde jsou zbytky keltského hradiště, jsme opět posvačili. Při cestě z Věnce, po modré značce, jsme našli plnou tašku hub (hřiby, bedly, atd...), po večeři jsme měli výborný zákusek - smažené houbové řízky. Po modré značce jsme přišli do obce Hradčany, tam jsme se napojili na zelenou značku a došli do Čkyně, kde jsme si dali kafe nebo pivo, každý dle chuti a zbytek cesty do Vimperka jsme jeli vlakem. Protože jsme se vrátili brzy a do večeře bylo dost času, vydali jsme se na procházku Vimperkem, došli jsme až do cukrárny pod hradem, nikdo neodolal ochutnat výborné zákusky (po dnešní túře se dvěma kopci jsme si to mohli dovolit). Po cukrárně jsme si prohlédli náměstí a historickou část města.

Příští ráno už byla optimistická nálada, protože mraky na nebi byly roztrhané, po snídani jsme jeli vlakem, přes nejvýše položenou železniční stanici Kubovu Huť do Zátoně. Po vystoupení z vlaku jsme se vydali po zelené značce směr vrchol Boubína, cestou jsme navštívili informační středisko Idina pila, které se nám moc líbilo a rozhodně doporučujeme se zde zastavit. Dále jsme pokračovali k Boubínskému jezírku, kde cesta začala stoupat podél plotu Boubínského pralesa, po vyčerpávajícím stoupání jsme dorazili na rozcestí k loveckému zámečku, což byla krásná roubená chalupa a kaple. Po krátkém odpočinku na příjemně hřejícím podzimním slunci jsme se vydali na poslední část cesty k vrcholu. Na vrcholu Boubína (1362 mn.m.) stojí nová 21m vysoká dřevěná rozhledna, z jejího vrcholu byl krásný daleký výhled na všechny strany, slibované vrcholky Alp jsme neviděli, přesto namáhavá cesta na vrchol stála za to. Po vrcholové fotografii jsme se vydali po dřevěném chodníku a schodech dolů směr Vimperk, cestou jsme prošli alej Smíření vysázené na místě bývalé obce Táflova huť a přes Pravětín jsme dorazili do Vimperka.

Poslední den jsme odjížděli z Vimperka opět za deště, ale nejeli jsme nejkratší cestou domů, na doporučení majitele hotelu jsme zajeli do Hoslovic prohlédnout si středověký vodní mlýn, pan průvodce nám, v příjemně vytopené světnici, dal výklad o historii mlýna, v mlýnici nám vysvětlil funkci původního a dosud funkčního zařízení mlýna, prohlédli jsme si i přilehlé stodoly s původním zemědělským náčiním, i přes špatné deštivé počasí to bylo příjemně strávené dopoledne. Po obědě jsme ještě navštívili hrad nad soutokem řek Vltavy a Otavy – Zvíkov, po prohlédnutí prostor se zajímavou historií, předseda oddílu zhodnotil průběh zájezdu, i přes nepříznivé počasí se všem líbil. Těšíme se na příští zájezd do jiné části České republiky, snad v lepším počasí!

nahoru




září 2009 - Novohradské Hory

Tato malá rozlohou, ale jak jsme později poznali krásná oblast se nachází v jižních Čechách asi 35 km od lázeňského města Třeboně směrem na jih, na hranicích s Rakouskem. V pátek 25.9.2009 v časných ranních hodinách se sešlo na parkovišti v Sadě Míru 12 členů oddílu, dva psi Ťapinka a Alfík a třemi automobily jsme vyrazili přes Pelhřimov do Třeboně, kde jsme si udělali půldenní zastávku, kterou jsme využili k prohlídce tohoto pěkného města. Prošli jsme zámeckým parkem, obdivovali udržovanou historickou část a vystoupali na radniční věž, ze které jsme měli možnost poznat také okolí, které je převážně rovinaté. Po obědě jsme pokračovali ke Schwarzenberské hrobce a poté naučnou stezkou okolo rybníka Svět. Po prohlídce Třeboně a okolí jsme se přesunuli do městečka Horní Stropnice, zde jsme měli, v ubytovně obecního úřadu, zajištěný nocleh. Pokoje byly pěkné, sociální zařízení na úrovni, vše bylo po nedávné rekonstrukci. V dobře vybavené kuchyni jsme si připravovali převážně jen snídaně, obědy jsme měli na trase pěších výšlapů a na večeře jsme chodili do místních restaurací.

Náš první výlet v Novohradských horách nás zavedl do obce Dobrá Voda, kde stojí velký kostel nanebevzetí Panny Marie, pod rozsáhlím schodištěm se nachází pramen s velmi dobrou vodou. Od kostela jsme vystoupali na Kraví horu, která je ve výšce 952 mn.m, na jejím vrcholu stojí železná rozhledna, která je volně přístupná. Z této rozhledny jsou za výjimečně pěkného počasí vidět Alpy a Šumava, my jsme přišli brzy po ránu, bylo slunečno, ale na obzoru byla ještě ranní mlha, přesto panoramatické výhledy do okolí stáli za to namáhavé stoupání. Po sestupu z Kraví hory jsme nacházeli spoustu hub, sbírali jsme jenom hřiby. Další naše cesta nás zavedla na Kuní horu, odtud se nám naskytl pěkný pohled na městečka Nové Hrady a Horní Stropnici. V rekreační obci Hojná Voda jsme se posilnili na další cestu, čekal nás výstup na nejvyšší kopec Novohradských hor, na vrch Vysoká, do výšky 1034 mn.m. Trasa nebyla nijak náročná, výhledy žádné, vrch je celý zalesněný se skalním masivem na vrcholu. Po obvyklém fotografování jsme se vrátili přes Hojnou Vodu zpět do Dobré Vody, kde jsme ráno začali celodenní výšlap. Počasí nám celou cestu přálo, bylo slunečno.

Druhý den nás čekal pěší výlet z Horní Stropnice do Nových Hradů, zpočátku trasa vedla po silnici, ale tu jsme brzy opustili a polní cestou a alejí jsme došli k zachovalé tvrzi z 15.století Cuknštejn. Odtud jsme pokračovali naučnou stezkou Terčiným údolím do Nových Hradů, tímto údolím protéká říčka Stropnice, na které se nachází uměle vybudovaný vodopád vysoký 10 a půl metru. Je zde několik zachovalých objektů, jako například vstupní brána, mlýn a bývalé lázně zvané Lázničky, dále zchátralý objekt Modrého domu a památné stromy. Ve městě někteří členové navštívili Novohradský hrad a všichni jsme si prohlédli místní klášter s přilehlým kostelem, tento je velmi bohatě zdoben. Opustili jsme město a podél několika rybníků, mimo jiné Přesličkový a Veveří, jsme došli ke kapli na Mýtinách, odkud již zbývalo jen pár kilometrů do cíle v Horní Stropnici.

Třetí, poslední den jsme si museli přivstat, posnídat, zabalit, uklidit pokoje, čekal nás totiž přejezd do nedalekých Slepičích hor. Museli jsme si, na doporučení našeho přítele Ládi Kohouta, protože ho máme všichni rádi, vyšlápnout na kopec, který nese jeho jméno. Ano je to Kohout a je ve výšce 870 mn.m., v dřívějších letech zde stávala rozhledna, v současnosti zde stojí telekomunikační věž, ta slouží pouze pro komerční účely a pro veřejnost je nepřístupná. Škoda, hora tvoří dominantu kraje, pro vzrostlé stromy odtud není nikam vidět. Na vrcholu náš předseda Vaněček zhodnotil celý pobyt v Novohradských horách jako úspěšný, počasí nám přálo a udrželi jsme kolektivního ducha. Tajemník pan Kohout si vzal na starost kvalitu restauračních zařízení, pivo a jídlo dobré, servírky vlídné. Všichni souhlasili, všem se nám v tomto kraji líbilo. Našlapali jsme každý, včetně pejsků, 68 km, Alfík svým neustálím pobíháním po lese o něco více, Ťapina nikoliv, popoběhla dopředu, lehla a poslušně počkala na svého páníčka. Po sestupu z Kohouta jsme nasedli do automobilů a plni dojmů jsme vyrazili k domovu do Zruče nad Sázavou.

nahoru