.


Postřehy a zážitky z našich cest:

2024 - Podkrkonoší
2023 - NP Podyjí
2022 - Krušné hory
2021 - Třebíč
2020 - Orlické hory
2019 - Jizerské hory
2018 - Moravský kras
2017 - Nové Město nad Metují
2016 - Mariánské Lázně
2015 - Střela (Žlutice)

2014 - Chřiby
2013 - Česká Kanada
2012 - Králíky
2011 - okolí Ústí n.L.
2010 - Vimperk
2009 - Novohradské hory
2008 - Lužické hory
2007 - Žďárské vrchy
2006 - Hlinsko
2005 - Kokořínsko


září 2017 - Peklo u Nového Města nad Metují

Rok se opět sešel s rokem, nastal čas Babího léta, podzimních plískanic, ale hlavně svátek svatého Václava. Čas, kdy se turisté z oddílu TJ Jiskra vydávají poznávat krásné kouty naší země. Letos jsme skončili v Pekle. Ano, čtete dobře. Peklem se nazývá přírodní rezervace, která leží šest kilometrů od Nového Města nad Metují proti proudu říčky Metuje. Ubytování jsme měli zajištěno v chatkách s kuchyňkou a veškerým sociálním zařízením. www.peklo-nemecek.cz
Jak už je naším zvykem, než dojedeme na místo dočasného pobytu, zastavíme se cestou na nějakém zajímavém místě. První zastávka bylo Opočno. Někteří členové navštívili zámek a ostatní si prošli zámecký park. Druhé místo byla nedaleká Dobruška. Zde jsme vystoupali na radniční věž a prohlédli si město a jeho okolí pěkně shora. Za návštěvu určitě stál rodný dům F. L. Věka. Zde jsme si poslechli od průvodkyně zajímavé vyprávění o tomto českém buditeli. Pak už jsme dojeli do Pekla.

Babí léto přišlo právě včas. Hned druhý den jsme si vyšlápli na pevnost Dobrošov. Nedaleko od ní stojí Jiráskova chata s rozhlednou, odkud jsme viděli Broumovské vrchy, polské vesničky a kopečky, město Náchod a při trošce fantazie i Krkonoše, které byly zahaleny do mírného oparu. Další naše kroky vedly k několika bývalým vojenským pevnostem - bunkrům, které byly vybudovány před 2. světovou válkou, jako obrana proti německým okupantům. Některé jsou přístupné a s průvodcem se dozvíte mnoho zajímavého. Z kopců jsme sešli do Bělovsi, která je součástí města Náchod. Našli jsme altán s pramenem kyselky Idy, ale ve značně zdevastovaném stavu. V podobném stavu byly i přilehlé lázně. Po mírném stoupání jsme se za chvíli ocitli v sousedním Polsku, ale netrvalo dlouho a vesnička Česká Čermná dávala tušit, že jsme opět doma. Po krátkém občerstvení jsme se lesem plných hub dostali do údolí říčky Olešenky, podél které jsme došli opět do Pekla. Večer jsme poseděli u táboráku a opekli buřty. Mapa trasy

Sobota byla předposledním dnem našeho pobytu. Vydali jsme se na opačnou stranu než předcházející den. Hned od začátku nás čekalo velice prudké stoupání. Když už jsme si po čtyř kilometrovém výstupu mysleli, že máme nejhorší za sebou, bylo před námi ještě 145 schodů na rozhlednu Sendraž. Na jejím místě původně stála dřevěná, ta však zchátrala a spadla. Výhledy na přehradu Rozkoš, Českou Skalici, opět při troše fantazie Sněžku, Dobrošov, okolní kopce a Nové Město nad Metují stály za tu námahu. Naše cesta pokračovala přes Slavoňov, který stojí za návštěvu. Roku 1560 tam postavili unikátní celodřevěný kostel s přilehlou, také dřevěnou, zvonicí. Nové Město nad Metují, kam jsme došli ze Slavoňova se může pochlubit zámkem s přilehlým parkem a nádherným náměstím, dovoluji si tvrdit jedno z nejhezčích u nás. Opět někteří navštívili interiéry zámku a dozvěděli se mnoho zajímavého z minulosti. Všichni jsme prošli park s unikátní malovanou dřevěnou lávkou a nakonec vystoupali na zámeckou věž, odkud jsme si prohlédli městečko a okolí. Po obědě v restauraci U Broučka jsme se vydali proti proudu Metuje, abychom se v podvečerních hodinách vrátili zpět do Pekla. Mapa trasy

Následující den ráno jsme Peklo opustili navždy. Tedy abych upřesnil, do Pekla, jaké bylo tohle, se myslím, rádi ještě někdy vrátíme a všem vám ostatním doporučujeme jeho návštěvu. Opravdu je to nádherná oblast, která nabízí mnoho zajímavých míst k návštěvě. Jednou z nich je nedaleké Babiččino údolí, Staré Bělidlo, Viktorčin splav, mlýn, zámek Ratibořice. Říká vám to něco? Ano, toto jsou místa spjatá s dílem Babička od spisovatelky Boženy Němcové. Na Starém bělidle jsme si poslechli od průvodkyně velice poutavé vyprávění o životě v té době a o díle Boženy Němcové. Pak jsme pokračovali přes Rýzmburk na další rozhlednu Žernov. Ta byla za celý náš pobyt druhá nejnižší, čítala „jen“ 86 schodů. Výhledy na oblast Krkonoš se od prvního dne moc nezlepšily, ale blízké okolí jsme měli jako na dlani. Ale pak už se blížil konec našeho čtyřdenního turistického zájezdu. Ze Žernova jsme došli k pomníku babičky s vnoučaty, psů Sultána a Tyrla. Na tomto památném místě jsme naši akci oficiálně zakončili. Zájezdu se zúčastnilo 14 členů oddílu. Všichni byli zajedno, že jak po stránce ubytování, výběru tras, a hlavně počasí vyšlo vše na jedničku s hvězdičkou. Mapa trasy

více fotek nahoru