Postřehy a zážitky z našich cest:
září 2024 - Podkrkonoší
Ve čtvrtek 26.9.2024 v ranních hodinách se roztočila kola našich automobilů, aby nás dovezla na pěší túry do Podkrkonoší. První naší zastávkou bylo město Jaroměř a hned vedle stojící vojenská pevnost založená císařem Josefem II. v letech 1780 až 1787 jako ochrana hranic proti Prusku. Za 1. světové války zde byl zajatecký tábor, během 2. světové války sloužila německým okupantům a po roce 1968 zase armádě sovětské. Po roce 1991 objekt převzalo město Jaroměř a armáda ČR. To je něco málo z historie, kterou se účastníci zájezdu dozvěděli z úst místního průvodce při prohlídce podzemních prostor a muzea se zbraněmi, které je součástí prohlídkového okruhu. Aby toho turisté neměli na první den málo v nohou, čekala je ještě prohlídka jedné z největších zoologických zahrad v Čechách, Safari ve Dvoře Králové nad Labem. Tato zahrada se specializuje na chov afrických zvířat, která sem v 70. letech jako první dovezl bývalý ředitel Zoo doktor pan Josef Vágner. Potkáváme se zde převážně se slony, lvy, s gazelami, žirafami, nosorožci, gorilami, želvami a najdeme zde i obrovská akvária s akvarijními rybami. Ale je toho ještě mnohem víc a chcete-li si na chvilku pošetřit nohy, tak část zoologické zahrady, kde jsou převážně antilopy nebo zebry nebo další zvířata přímo na dotek, si můžete projet otevřeným Safari busem. Nebojte se, ruku Vám neukousnou, jsou na lidi zvyklá. Po prohlídce Zoo v podvečerních hodinách se kola našich automobilů znovu roztočila, aby nás dovezla do místa našeho dočasného ubytování, na chalupu Na Potoku poblíž vesnice Mostek - Souvrať. Zde byla naše základna pro pěší výlety Podkrkonoším.
V pátek 27. 9. jsme si zvolili jako vrchol dne kopec Zvičina s výškou 671 metrů nad mořem. Ale než jsme se na vrchol vydrápali, navštívili jsme při cestě vesnici Borovnice, kde stále ještě stojí poslední větrný mlýn německého typu, který byl postaven v roce 1841. Zajímavostí je, že se celý otáčí podle toho, odkud fouká vítr. Ještě za 2. světové války se v něm mlela mouka. Mlýn posléze chátral, ale díky místnímu sdružení Větrák byl kompletně zrestaurován, takže si lze jenom přát, aby pořádně zafoukal vichr z hor, pan otec může mlít mouku dál a ukládat ji do komůrky s označením na dveřích jako OO, nebo-li mouka dvounulka. Prohlídka vnitřních prostor mlýna proběhla s ochotným průvodcem. Další naše kroky směřovaly do Městyse Pecka, kde se někteří turisté posilnili v místní cukrárně, aby zvládli prudký výstup ke gotickému hradu, který byl postaven kolem roku 1322. V současné době je uváděn jako zřícenina, ale některé vnitřní prostory je možné navštívit i s průvodcem. My jsme toho ale nevyužili, protože nás čekala ještě dlouhá cesta na vrch Zvičina. Ještě daleko pod kopcem jsme zahlédli vrcholy Krkonoš včetně Černé hory nebo Sněžky. O kousek dál byly vidět Ještěd nebo Ralsko. Na Zvičině stojí kostel sv. Jana Nepomuckého a restaurace s rozhlednou. Ta bohužel otevírala až více jak za hodinu po našem příchodu a jelikož se nedá říci, že by bylo zrovna velké teplo, vybalili jsme svačiny, nalili čaj z termosek, pokochali se panoramaty nejen Krkonoš a po 23 kilometrech toho dne jsme došli na chalupu Na Potoku. Mapa trasy
Další den v sobotu 28. 9. na svátek sv. Václava jsme od chalupy šlapali cestou, necestou až jsme přišli ke krásné, historicky zajímavé přehradě na Labi Les Království. Byla vystavěna v roce 1910 až 1920 a od července roku 2010 je národní kulturní památkou. Po dokončení stavby šlo o největší vodní nádrž v Československu. Jméno dostala podle lesního komplexu a zbytky hraničního hvozdu. V bývalém domku hrázného je zpřístupněna expozice včetně promítání o historii vodního díla, vyhlídka na hráz a část vodní plochy. Ta je určena jako protipovodňové opatření a pro výrobu elektrické energie. Nedávné záběry ze záplav v televizi ukazovaly, jak to tam vypadalo. Ještě dnes jsou u hráze naplaveny nejen hromady dřeva, ale bohužel i jiného odpadu, který do přírody nepatří. Když stojíte na samotné hrázi mezi oblouky s věžičkami, připadáte si jako v pohádce. Další naše cesta vedla okolo celé přehrady a kolem řeky Labe až na nejbližší most, kde se řeka dá přejít. Ten byl v obci Debrné, odkud jsme pokračovali lesem, hodně do kopce, občas nějaká skála a jak už to bývá, nedá se jít stále do kopce, takže do obce Mostek jsme už seběhli a odtud jsme to měli k chalupě, co by kamenem dohodil a zbytek dojel na tříkolce. Předposlední den jsme našlapali 21 kilometrů a nasbírali jenom při cestě velké množství hříbků nebo klouzků. Bylo i hodně bedel, ale než bychom je donesli do cíle, mohli bychom z nich udělat rovnou smaženici bez krájení. Mapa trasy
Poslední den našeho pobytu, neděle 29.9. se nesla v duchu časného vstávání, snídani, úklidu chalupy a odjezdu do města sladkého mlsání, Hořických trubiček. Naplánovali jsme si zde deseti kilometrový okruh okolo města, který jsme začali na místě, kde cesty nás všech jednou skončí.... Šlapali jsme lesní naučnou Chlumíčkovou stezkou k prameni a studánce Kalíšek. Pro cyklistické nadšence se zde nachází bike park různých obtížností. Po chvilce jsme přišli do obce Dachovy, kde stojí krásné koupaliště s kabinkami a příslušenstvím jako za první republiky. Budovy jsou krásně opravené a vymalované. Na koupání ale počasí nebylo. Maximálně tak pro zručský klub ze Zátoky otužilců. Proto také naše kroky mířily do Staročeské restaurace, kde bylo přeci jen tepleji, nejen na tělo, ale i do žaludku. Po obědě nás čekal výstup na dvě rozhledny. Tou první byla kamenná Masarykova věž samostatnosti s hvězdárnou. Byla postavena jako památník v letech 1925 až 1938. Z ní jsou výhledy na město Hořice, hraniční hory na severu a Železné hory na jihu. Od ní asi 1 kilometr stojí železná rozhledna, která má jednu zajímavost, se kterou jsem se zatím setkal jen na Petřínské rozhledně v Praze. Jedny schody vedou nahoru a druhé zase dolu. Takže se na úzkých schodech nemusíte nikomu vyhýbat. Rozhledna nese jméno Hořický Chlum, výška je 41,5 metru, vede na ní 141 schodů a byla postavena v roce 1998. Za ideálního počasí z ní uvidíte Krkonoše, Orlické hory, Zvičinu, samozřejmě Hořice a prý i Žižkovský vysílač v Praze. Přestože nebyla ideální viditelnost, první čtyři místa jsme viděli. Po sestupu okolo židovského hřbitova na náměstí jsme navštívili podnikový obchod s místní pochoutkou, abychom dovezli domů něco na památku, pokud by nás druhé polovičky nebo děti nechtěly nikam příště pustit.
Zájezd jsme zhodnotili jako velice úspěšný. Účast byla stejně jako vloni v Podyjí velká. Zájezdu se zúčastnilo 20 turistů. Počasí kromě prvního dne v ZOO a na občasné přepršky, které nás ani pořádně nenamočily, bylo pěkné. Restaurace na oběd, které někteří během pochodu navštívili, hodnotili velice kladně. A to jak obsluhou, kvalitou, množstvím jídla i cenou. Ubytování jsme měli v pěkné chalupě Na Potoku o dvou kuchyních s veškerým vybavením, dvěma společenskými místnostmi s krbem, venkovním ohništěm, pingpongovím stolem, volejbalovým hřištěm... V chalupě na samotě u lesa byl prostě klid. Mapa trasy
