Postřehy a zážitky z našich cest:
září 2025 - Rychlebské hory
Rok 2022 Krušné hory, rok 2023 Podyjí, rok 2024 Les Království. A takhle je to na konci září o svatém Václavu každý rok. Myslím, že tato tradice podzimních zájezdů turistického oddílu TJ Jiskra vznikla mezi lety 1980 až 1985. Turisté místního oddílu TJ Jiskra jsou stále na cestách nejen okolo Zruče, ale vydávají se na delší i vícedenní výlety po naší vlasti. Většinou jsou to výpravy po našich hraničních horách. Výjimkou byly Žďárské vrchy, Chřiby nebo Brdy. Těch míst, kde jsme ještě nebyli, už moc nezbývá. Ať přemýšlím, jak přemýšlím, tak zbývají Beskydy a Český les. Je vidět, že kopce turistům vyhovují. I když si osobně někdy říkám: „Dost už bylo kopců, nevyrazíme raději do Polabí nebo k Dunaji?“ Ale jak se říká, že kopce jsou kořením cyklistiky, tak to platí i v případě turistů ze Zruče. A jestlipak někdo víte co mají společné Jizerské hory, jejich česká část a Rychlebské hory? Nejvyšší vrcholy obou pohoří mají jméno Smrk a dokonce skoro stejnou výšku. Rozdíl jsou pouhé tři metry. 1124 Smrk v Jizerkách a 1127 Smrk v Rychlebských horách. A protože Jizerské hory máme také prochozené, tak letos padla volba na hory Rychlebské.
Ve čtvrtek 25.9. v 7 hodin ráno se nás sešlo 19. Jak členů oddílu, tak i aktivních příznivců, kteří se podílí především organizačně na akcích, které pořádáme pro širokou veřejnost. Počasí nevěstilo nic dobrého, ale věřili jsme, že se to nějak vystříbří. Bohužel tomu nebylo hned první den, kdy nám převážná část dne jemně propršela. Od nás jsme vyrazili auty nejpohodlnější cestou do Náchoda a Malých lázní Běloves. Ty jsme prošli, ochutnali Běloveskou kyselku IDU a navštívili cukrárnu. Potom naše dlouhá kolona přejela státní hranici s cílem navštívit u sousedů v Polsku skalní útvary, křížovou cestu a zámek Lešna u obce Szczytna. Z vyhlídek pod názvem Orlí byly pěkné výhledy do kraje. Vyšší skály hojně využívali horolezci. Zámek z 19. století působil zvenku poněkud omšele. Našlapali jsme 8 kilometrů, mapa trasy. Potom jsme nasedli do aut a vrátili se zpět do Čech, konkrétně do městečka Bílá Voda. Zde jsme udělali zastávku na venkovní prohlídku Kláštera Piaristů. Byl založen v letech 1724-33. Nacházela se zde triviální škola, gymnázium a hudební seminář. Po roce 1950 zde vzniklo místo pro internaci řádových sester z celé republiky. V současné době je klášter veřejnosti nepřístupný a většina budov není využívána. V sousedství stojí kostel Navštívení Panny Marie, založený na počátku 17. století. Přístupný je pouze při nedělních bohoslužbách nebo po domluvě s farářem. Další naše kroky směřovaly na nedaleký historický hřbitov, kde je pohřbeno asi 800 řádových sester hlavně z doby jejich internace ve zdejším klášteře. První výletní den jsme měli za sebou a přesunuli se do Stodoly v Javorníku. Ovšem není stodola jako Stodola. Ta s velkým S je místní penzion. Zde jsme našli základnu pro další naše výlety po Rychlebských horách. Každý pokoj měl svou vybavenou kuchyň na vaření a sociální zařízení. Společenská místnost byla útulná a vytápěná, výčep piva k dispozici. Zde jsme zakončili první den a předseda nám sdělil plán na den další. A co jsme si hlavně přáli? Aby nepršelo!
Naše přání bylo vyslyšeno. V pátek ráno po snídani jsme všichni vyrazili sice za zamračeného, ale nikoliv deštivého počasí podle Račího potoka do Račího údolí. Zde při cestě stojí restaurace. Takhle brzy ráno byla ještě zavřená. Proti ní stály dvě dřevěné sochy. Jedna je Rak a druhá nějaká panna s parožím. Nechápu souvislost. Nevím proč je při cestě dopravní značka Konec světa, když jsme mohli jít dál. Došli jsme k velkému, dřevěnému a zachovalému objektu s restaurací s názvem Tančírna. Před druhou světovou válkou známé výletní místo, nějaký čas chátrající, ale opravené a o prázdninách roku 2015 slavnostně otevřené. Nachází se zde kavárna, infocentrum a velký sál, kde se konají společenské akce, koncerty, atd. Před válkou tam chodila děvčata z Javorníku, což jsou asi 3 kilometry na tancovačky v botách, ve kterých potom tančila. Tenkrát tam ještě nebyla asfaltová silnice. Teď ano a my po ní šli v pohorkách. Ale byl to dobrý nápad. Z této pohodlné cesty jsme zanedlouho sešli a vydali se dobýt hrad Rychleby. Teda teď už spíš zříceninu. Hrad byl založen ve 14. století jako gotický. Cesta k němu byla kamenitá a hlavně prudká. Od něj jsme se vydali na zámek Jánský vrch nad městem Javorník. Ale ještě jsme udělali dvě krátké odbočky. První byla na skalní útvar Čertovy kazatelny, odkud byl výhled do zalesněného údolí Račího potoka. Nejen mě jak vyhlídka, tak cesta k ní připomínala nedávné Podyjí, které jsme procházeli. Druhá zastávka byla kaple sv. Antonína z roku 1896 se studánkou. A během pár kilometrů jsme už procházeli zámeckým parkem na Jánském vrchu. Narazili jsme na nádherného páva, který by byl ještě nádhernější, kdyby roztáhl svoje nádherná brka. Neroztáhl, neměl svůj den. Někteří turisté se vydali na prohlídku interiérů zámku, založeného ve 13.století jako renesanční. Zde se nachází mimo jiné největší sbírka historických dýmek ve střední Evropě. Někteří se spokojili s prohlídkou venkovní a nakonec se sešli na dobrém obědě v Restauraci Pod Zámkem. Následovala prohlídka města, kde se nachází fontána, kostel Nejsvětější Trojice, socha sv. Jana Nepomuckého a při zpáteční cestě do penzionu kostel sv. Kříže se hřbitovem. Zde stojí pomník Školských sester. Měli jsme toho málo, tak jsme se ještě vydali na 5 - ti kilometrový okruh na zříceninu zámku Kohout. Po bývalé vesnici zbyla jedna budova obdélníkového půdorysu, kaple Panny Marie z roku 1881 a pár hospodářských budov. Zámek i kaple začaly po válce chátrat a jsou v zuboženém stavu. Abych tento den nekončil smutně, večer jsme se sešli ve společenské místnosti u dobrého jídla, pití a poslechli našeho předsedu, který nám pověděl plán na další den. Za pátek jsme našlapali 18 kilometrů. Mapa trasy
V sobotu jsme se rozdělili na dvě skupiny. Jedna si přiblížila cestu auty na horský hřeben a druhá, v menším počtu se vydala z Javorníku zdolat Borůvkovou horu, kde na vrcholu v nadmořské výšce 899 m.n.m. stojí rozhledna, jejíž součástí je i noclehárna. Cesta menší skupiny turistů vedla převážně lesem s minimálními výhledy asi 11 kilometrů do kopce. Pěkný výhled byl až kousek po vrcholem, kdy byl pěkně vidět Kralický Sněžník i s rozhlednou. Na vrcholu se sešli obě skupiny, které zabrali celý přístřešek na občerstvení. Někteří si řekli, když jsme na Borůvkové hoře, tak si dáme k obědu borůvkové knedlíky. A taky si je dali. Jinak měli ještě v nabídce klobásu, pivo Holba, limo, čaj, sušenky, atd. Počasí se stejně, jako celou cestu střídalo. Když jsme ráno vycházeli, bylo zataženo, čím jsme byli výš a výš, svítilo častěji sluníčko a na vrcholu střídavě. Na rozhlednu jsme vyšlapali po 155 schodech, abychom se rozhlédli po krajině jak české tak i polské. Vzdálenější místa byla v mlžném oparu. Všichni jsme šli část zpáteční cesty společně, aby se po pár kilometrech větší skupina oddělila, došla pro zaparkovaná auta, dojela na ubytování ve Stodole a připravila se na poslední den našeho pobytu v Rychlebských horách. Menší část výpravy šla po svých až do cíle. Nezapomněli jsme sejít ze značky a navštívit vyhlídkové místo Vysoký kámen, odkud byly pěkné výhledy převážně k sousedům do Polska. Krkolomnou cestou jsme sešli k rybníku „U Kamenného mostu“ a našel se mezi námi chlapy jeden otužilec, který si v rybníku s velkou chutí zaplaval. Ostatní na břehu klepali kosu. Ještě než jsme dorazili do Stodoly, navštívili jsme vesnici Bílý Potok, kde stojí na návsi velký kostel sv. Vavřince, který byl postaven v roce 1894 na místě původního chrámu sv. Mikuláše ze 13. století, který byl pro tehdy 900 obyvatel příliš malý. Potom už jen dva kilometry polní cestou s výhledy na Jánský vrch a byli jsme v Javorníku. Našlapali jsme ten den jak kdo. Větší skupina asi 12 kilometrů a menší skupina kilometrů 23. Mapa delší trasy
Neděle byla poslední den našeho pobytu nejen v Javornické Stodole, základně pro naše výlety, ale i poslední den v Rychlebských horách. A tak jsme ho koukali ještě využít. Po zabalení, úklidu a naložení do aut jsme odjeli do městečka Žulová, z něhož jsme vyrazili pěšky po místní křížové cestě na vrchol Boží hory v nadmořské výšce 527 m.n.m. Zde stojí novogotický kostel Panny Marie Bolestné postavený v roce 1880. Původně zde stávala v roce 1712 dřevěná stavba. Od kostela jsou krásné výhledy na Rychlebské hory. Při sestupu zpět do městečka si někteří jedinci vyzkoušeli svoji zdatnost na venkovních sportovních náčiních. Výkony některých byly obdivuhodné. Někteří by ale potřebovali na hrazdu zvednout. Ve městě Žulová stojí kostel sv. Josefa, který byl původně hradem ze 13. století. Od 17. století také jako pivovar. V roce 1810 byl zbořen a zachovalá věž se stala součástí nového gotického kostela. To jsou někdy příběhy. Ale ten náš pomalu, ale jistě končí. Uzavírá se kapitola už ani nevím kolikátého tradičního podzimního turistického zájezdu, který jsme zvolili do méně navštěvovaného, ale o to krásnějšího místa v naší vlasti. Tím byly kopce rozkládající se za Jeseníky – Rychlebské hory. Jsme rádi že nám nakonec přálo i počasí, trasy byly dobře značené a hlavně pečlivě vybrané člověkem nejpovolanějším. To se týká i ubytování. Děkujeme. A to nejdůležitější je skvělá parta, která si sedne. A to turisté ze Zruče nad Sázavou jsou. Tak přátelé a kamarádi, příští rok na konci září na svatého Václava ať to bude kdekoliv.... Všude je krásně za deště i za sněhu. Mapa trasy
