Postřehy a zážitky z našich cest:
září 2022 - Krušné hory
Už je to dlouhá tradice, kdy členové turistického oddílu TJ Jiskra Zruč n. S. vyráží v období svátku svatého Václava na několikadenní zájezdy do různých koutů naší vlasti. Míst, která za tu dobu navštívili, je už pěkná řádka. Ale najdou se i taková, která náš kolektiv společně nenavštívil. Patří mezi ně i Krušné hory, proto na ně padla volba při výběru oblasti pro tento rok. Člověk, když pod nimi projíždí na kole nebo autem mezi Karlovými Vary a Ústím nad Labem, kde je spousta průmyslových podniků od chemických závodů po dnes už bývalé hnědouhelné doly, nečeká, že tam nahoře ještě může být čistý vzduch. Když ale tato místa navštívíme, zjistíme, že lesy tu nejsou zasaženy Kůrovcem ani zde neprobíhá žádná větší těžba. Najdeme zde spoustu potoků, říček a přehrad s čistou vodou. Turisticky je tato oblast zajímavá spíše v zimním období, ale na své si přijdou cyklisté a turisté i v létě nebo na podzim. Ubytování a základnu pro naše pěší výlety jsme našli v Loučné pod Klínovcem v horské chatě Apolena.
První den, kdy se jedeme ubytovat, už při cestě navštívíme nějakou zajímavost. Tentokrát těch míst bylo na první den docela dost. V sobotu 24. 9. to byl rozlehlý hrad Hasištejn z první poloviny 14. století. Po jeho prohlídce členové oddílu šli podél Prunéřovského potoka pod Kýšovický vodopád, nejvyšší v Krušných horách. Voda zde hlavně v jarních měsících, padá z výšky 25 metrů. Letošní léto bylo příliš skoupé na srážky a z tohoto důvodu po vysoké skále stékal pouze malý potůček. Dalším místem naší návštěvy byla obec Měděnec a blízký vrch Mědník, na který jsme vystoupali a rozhlédli se po kraji. Na vrcholu stojí kaple Neposkvrněného početí Panny Marie a pod ní Havířská modlitebna. Havíři zde v dolech těžili měděnou rudu. V obci se nachází muzeum a zpřístupněná štola. Také zde byl textilní průmysl a vyráběly se krajky, ale vše bohužel zaniklo. Pár stovek metrů pod obcí je malá skalní oblast zvaná Sfingy a jsou odtud pěkné výhledy do kraje. Posledním místem prvního dne byl vrchol Velkého Špičáku v nadmořské výšce 965 m n. m., v podvečerních hodinách jsme odtud obdivovali nádherné výhledy do dalekého kraje. Počasí nám ten den přálo. Navečer jsme se ubytovali a šli brzy spát, abychom se připravili na delší výšlap, než byl ten sobotní, dlouhý jen 14 kilometrů. Mapa trasy
V neděli jsme dojeli auty do městečka Boží Dar a pěšky se vypravili po dřevěném chodníku naučné stezky Božídarské rašeliniště, kde roste velké množství různých druhů rostlin, květin a kleče. Zajímavostí je výskyt masožravé rostliny Rosnatky okrouhlolisté. Každý druh je popsán přímo u dané rostliny na informačních panelech. Tato oblast má rozlohu 930 hektarů. Z chodníku jsme zahlédli vodní nádrž Myslivny, která zásobuje zdejší oblast pitnou vodou. Další kroky nás vedli podél Blatenského vodního příkopu. Byl vybudován pro přívod vody z rašeliniště k tehdejším důlním zařízením, je dlouhý 12 km a vede až do městečka Horní Blatná. My jsme kolem něj došli asi tak na půl cesty do osady Rýžovna, kde jsme se občerstvili v místním minipivovaru nebo v restauraci Salaš. Dále jsme pokračovali okolo rašeliniště k Mrtvému rybníku, přes Božídarský Špičák a po Ježíškově stezce zpět na Boží Dar. Celý den bylo pěkné počasí, jen na posledních třech kilometrech jsme zmokli. Trasa měřila 21 kilometrů. Mapa trasy
V pondělí 26. 9. jsme pod chatou přeskočili potok a už jsme byli u sousedů v Německu. Naším cílem byly dva vrcholy. Tím prvním byl Fichtelberg ve výšce 1215 m n.m. a opravdu stoupání z Oberwiesenthalu nebylo vůbec snadné. Bylo dlouhé a tak prudké, že být to v létě, čichali bychom nosem k pampeliškám. Ale výhledy z rozhledny, která je součástí restaurace a hotelu, byly nádherné. Na vrchol vede i lanovka, ale jsme přece turisté a žádný kopec pro nás není problém, výstup jsme zvládli pěšky. Při sestupu z vrcholu jsme prošli kolem běžkařského areálu, kde se jezdí i závody světového poháru, včetně biatlonu. Na Božím Daru jsme zašli na oběd, abychom se posilnili na druhý vrchol dne. Tím byl Klínovec, který je vysoký 1244 m n. m. Na vrcholu stojí věž televizního vysílače a nově opravená rozhledna. Restaurace a bývalý horský hotel chátrají a jsou rády, že se ještě nerozpadly. Výhledy z rozhledny byly opět krásné. Už bylo podvečer a vrch Měděnec s kaplí, kde jsme byli v sobotu, byl krásně nasvícen zapadajícím sluníčkem. Potom už jsme to vzali dolů šusem po modré sjezdovce a zastavili se až na chatě Apolena. Počasí ten den přálo a nachodili jsme 21 kilometrů. Mapa trasy
V úterý přišlo to, co slibovala předpověď počasí, ochlazení a od časného rána deštivo. Nás to ale neodradilo. Auty jsme někteří dojeli do městečka Abertamy a pěšky pokračovali do Hřebečné, kde jsme se setkali se zbytkem výpravy, která navštívila místní štolu Mauritius. Během hodinové prohlídky s průvodcem prošli místa, kde se v hloubce až 145 metrů pod zemským povrchem těžila od 16. století do čtyřicátých let minulého století cínová ruda. Po prohlídce se jedna skupina vypravila auty na návštěvu Jáchymova a okolí. Ostatní, kterým déšť ani zima nevadily, se vydali na Blatenský vrch. Rozhledna sice byla otevřená, stejně jako bufet pod ní, ale pro déšť a mlhu nebylo nic vidět. Zahřáli jsme se grogem a pokračovali do nedaleké Ledové jámy. Je to úzká a hluboká skalní propadlina, jen necelý metr široká, kde obvykle ještě v červnu leží sníh. Sestup dolů po kamenných, ne moc opracovaných schodech, je zvláště za deště docela náročný. Kousek pod Ledovou jámou se nachází rozlehlejší skalní propadlina Vlčí jámy. Obě propadliny vznikly zřícením stropu starých cínových dolů. Po prohlídce jsme pokračovali do města Horní Blatná, kde se ještě donedávna vyrábělo nádobí do kuchyně. Bohužel, výroba zanikla. Dalším cílem našeho deštivého putování bylo městečko Pernink. Nad ním se nachází druhé nejvýše položené nádraží u nás. Je ve výšce 902 m n. m. V těsné blízkosti je starý kamenný železniční most. Po cyklostezce jsme pokračovali na nedaleké rašeliniště, jehož součástí je naučná stezka s vyhlídkovým místem a jezírkem. Odtud už to bylo jen kousek do Abertam, které jsou proslulé výrobou rukavic. Vyrábí se zde už od roku 1848 díky několika nadšencům dodnes. Posledním místem našeho výletu toho dne byl vrchol Plešivec ve výšce 1028 m n. m. Protože cestou z Perninku přestalo pršet a obloha se vyčistila od mraků, byly pěkné výhledy do kraje. Ten den jsme nachodili, převážně v dešti 21 kilometrů. Mapa trasy
Ve středu 28. 9. na svátek svatého Václava, jsme se ráno sbalili, auty dojeli do obce Výsluní, kde byla pouť a vyhlášené zabíjačkové hody. Samozřejmě této příležitosti někteří využili a nakoupili jitrnice, tlačenku a další pochoutky. Potom jsme přejeli do Klášterce nad Ohří. Jedna skupina navštívila město, zámek, park, muzeum hodin a místní cukrárny. Druhá skupina se vydala na poslední pěší výlet letošního zájezdu. Trasa vedla z části kolem řeky Ohře. Vrcholem dne byla zřícenina hradu Egerberk, který byl založen na přelomu 13. a 14. století. Výstup byl dlouhý, prudký a při dešti na bahně dost náročný. Cestou nám totiž začalo pršet a vše bylo zahaleno do mraků. A to i při příchodu na hrad, ale během chvilky, jako kdyby člověk mávnul kouzelným proutkem, pršet přestalo. Obloha se vyčistila a kochali jsme se krásnými výhledy do krajiny. Poslední trasa měřila 10 kilometrů. Ve městě jsme ještě navštívili zámecký park a po dobrém a vydatném obědě jsme vyrazili na cestu domů do Zruče n. S. Celkově lze považovat zájezd jako velmi úspěšný. Ubytování bylo pěkné. Trasy, které předem naplánoval náš předseda, jsme našlapali všechny a nic nevynechali. Proč také? Všude bylo krásně, i když nám počasí někdy moc nepřálo. Ale jak říkával náš bývalý předseda pan Vaněček: "Není špatné počasí, je jen špatně oblečený turista." Tak v příštím roce na turistickém, svatováclavském zájezdě, ať to bude, kde to bude, za každého počasí ahoj. Mapa trasy
